Falcon 9 v1.1

Falcon 9 v1.1
Desátý start Falcon 9 v1.1 s Deep Space Climate Observatory, 11. února 2015.
Země původu	USA
Rodina raket	Falcon
Výrobce	SpaceX
Rozměry
Výška	68,4 metrů[1]
Průměr	3,66 metrů[1]
Hmotnost	505 846 kg[2]
Nosnost
na LEO	13 150 kg[2]
na GTO	4 850 kg[2]
Historie startů
Status	vyřazena
Kosmodrom	Cape Canaveral AFS Vandenberg AFB
Celkem startů	15
Úspěšné starty	14
Selhání	1
Částečná selhání	0
První start	29. září 2013
Poslední start	17. ledna 2016
První stupeň  – Falcon 9
Motor	9x Merlin 1D
Tah	5 885 kN (na hladině moře),[2] 6 672 kN (ve vakuu)[2]
Specifický impuls	282 sekund na hladině moře,[3] 311 sekund ve vakuu[3]
Doba zážehu	180 sekund[2]
Palivo	RP-1/LOX
Druhý stupeň  – Falcon 9
Motor	Merlin 1D (vakuová modifikace)
Tah	801 kN[2]
Specifický impuls	340 sekund
Doba zážehu	375 sekund[2]
Palivo	RP-1/LOX

Falcon 9 v1.1 byla druhá verze rakety Falcon 9 od společnosti SpaceX. Raketa byla vyvinuta v letech 2011–2013, první start proběhl v září 2013^[4] a poslední v lednu 2016.^[5] Rakety Falcon 9 navrhuje, vyrábí a provozuje SpaceX. Verze 1.1 nahradila verzi 1.0 v zásobovacích letech CRS k ISS.

Falcon 9 v1.1 byl významným zlepšením Falconu 9 v1.0, přičemž tah i hmotnost vzrostly o 60 procent. První let verze 1.1 proběhl 29. září 2013 při vynášení satelitu CASSIOPE, byl to celkově šestý let rakety Falcon 9.^[6]

Oba stupně rakety využívají jako palivo kapalný kyslík a letecký petrolej.^[7] Falcon 9 v1.1 dokázal na nízkou oběžnou dráhu vynést až 13 150 kg a na přechodovou dráhu ke geostacionární 4 850 kg.^[8] To řadí Falcon 9 mezi nosiče se střední nosností.

V dubnu 2014 vynesl Falcon 9 v1.1 zásobovací loď Dragon k ISS. Byl to třetí operační let v rámci smlouvy CRS s NASA a první let této verze s Dragonem. Tato verze byla také určena k dopravě astronautů na ISS na základě smlouvy Commercial Development Crew s NASA, která byla podepsána v září 2014^[9], nynější plány ale počítají s použitím verze Block 5.

Falcon 9 v1.1 byl průkopníkem v rozvoji znovupoužitelných raket. SpaceX začala u této verze testovat možnosti návratu prvního stupně. Při letech, kde hmotnost nákladu umožňovala provedení pokusu o přistání začala SpaceX nejdříve s pokusy o přistání na vodní hladinu. Po zvládnutí této fáze začala s pokusy o přistání na autonomní plošinu ASDS umístěnou na moři. Tyto pokusy nedopadly úspěšně, ale s každým pokusem se úspěchu přibližovali. První úspěšné přistání prvního stupně ale přišlo až s verzí 1.2 při přistání na pevninu v prosinci 2015.